Lehnutí

2. dubna 2010 v 15:33 | Zuzana Votočková - Amico Mio |  Výcvik koně
Lehnutí


Stává se, že jsou-li koně pořád neodděleně spolu, snadno se stanou na sobě závislými. Problémem je tu opět nedostatek respektu. Nedostanete-li koníka, na němž jedete, dále než 50 m od ostatních, je tu patrné, že koník respektuje víc druhé dvě kolegyně, než vás. Proto vám radím nejdříve upevnit si postavení šéfa ve vašem stádě. Zkoušejte si hrát jednotlivě s každým z poníků zvlášť a každý den třeba jen o metr dále od ohrad, než předcházející den. Takto se pořád posunujte až budete schopná s koněm pracovat i z dohledu ostatních. Také vyzkoušejte práci s jedním z poníků, zatímco druzí dva budou zavření ve stáji. Pak můžete vyzkoušet jet se dvěma z nich ven, zdánlivě se rozejít každý na jinou stranu a třeba jen obejít les nebo louku a vrátit se zase k sobě. Je to práce na dlouhou dobu, vyžaduje velikou důslednost. Ujasněte si, jaká je úroveň respektu vašich poníků. Vyzkoušejte si třeba, jak ochotně a rychle reagují na vaše pobídky, jak fyzické, tak bezdotekové v různých směrech (snižování hlavy, uhýbání stranou předkem i zádí, rychlé a ochotné couvání) a jestli jste schopna je vyslat na vodítku do různých zúžených prostor (např. mezi dvě stěny, sudy, do tmavých míst - např. nalonžovat do kůlny, přepravníku, garáže, do míst, ze kterých mají obavu.) Také si ověřte, zda kobylky dokážou v klidu stát, zatímco se jich dotýkáte po celém těle, zda si nechají protáhnout přední i zadní nohy a nechají vás, abyste s nimi manipulovala (bude to potřeba u lehání). Nejsou-li poníci schopni jednoznačně, hbitě a bez odporu (třeba i šklebení) odpovídat na vaše pobídky, a dokud vám nebudou důvěřovat natolik, že je nakonec dostanete pomocí vyslání i tam, kam se bojí vejít, nemá smysl je učit lehání.
Přirozené lehání, které spolehlivě funguje vždy, když o ně koně požádáte, aniž byste použili třeba jen malého násilí, je aktem respektu a důvěry, jež musí být přesně v rovnováze. Způsobů, jak toho docílit je víc, ovšem ne na každého koně fungují stejné metody. Jsou koně, kteří si od přírody rádi lehají a vidíte je v leže často odpočívat, (foto 1.) pak to tedy nebude takový problém a postačí jim vhodně vysvětlit, co vlastně chcete. Horší je to s koňmi, kteří mají problém si lehnout třeba i v boxu a neradi se válejí. Vy máte výhodu v tom, že kobylky jsou mladé a hravé a toho také můžete využít. Protože vaše koně neznám, asi vám nebudu schopna dát spolehlivý recept na lehání, ale zkusím uvést alespoň dva způsoby, jež jsem úspěšně na některé koně použila. Opět ale předesílám, obrňte se trpělivostí a nepropadejte vzteku, když se vám nebude dařit. Koně jsou na to velmi citliví a jakmile ucítí váš vztek, začnou se bát a vůbec nebudou spolupracovat. V poloze vleže jsou koně velmi zranitelní, proto, když ucítí jen náznak agrese z vaší strany, nebudou mít na lehání ani pomyšlení. Vše by mělo být pouze hrou. Při tomto těžkém cviku můžete koně motivovat pamlskem, podaným v poloze, kterou jste po koni požadovali (nejprve v kleče, pak vleže). Cvik zkoušejte po vyjížďce nebo jízdárenské práci. Koně jsou uvolněnější a budou ochotněji reagovat.
Promítněme si tedy pro sebe, jak si kůň lehá. Když jej budete pozorovat, např. u válení, tak zjistíte, že koník nejdříve ze všeho sníží hlavu, pak začne očichávat zem a párkrát hrábne, než najde ten nejlepší podklad. Při lehání nejdříve velice podsadí záď a klekne si a z kleku teprve dosedne i zádí. Je dobré vypozorovat, jak a kde si váš koník lehá sám a ulehčit mu cvik tak, že jej položíme tam, kde je zvyklý si lehat. Začneme kleknutím. Jednu přední nohu podržíme vysoko zvednutou a přitom koni dáváme pobídku prsty na prsou, jako bychom chtěli couvat. (foto 2.) Kůň se posunuje dozadu, u toho podsadí záď, jedna přední noha zůstává napnutá a druhou mu držíte tak, že na ni při couvání klekne. Ze začátku se vám možná podaří jej jen takto k zemi přiblížit, to je v pořádku a nespěchejte. Setrvá-li v požadované pozici, uklidňujte jej a hlaďte. Nohu si můžete dát třeba i na měkké vodítko, často se stane, že u větších plemen nohu při klekání jen v ruce neudržíte. (foto 3.) Čtěte pečlivě koňské reakce, buďte důslední, ale velmi féroví. Po pár pokusech, kdy se přiblíží k zemi víc a víc, si třeba už klekne, ale ihned vstane. Vaším úkolem je udržet jej v kleče postupně déle tak, že hladíte a uklidňujete. Vstane-li dříve, než dáte pobídku ke vztyku, klekněte s ním znovu. Nejdříve jej nechte klečet jen pár sekund, až si bude jistější, můžete je držet v kleče déle a pak zkusit hlazením volně přejít na záď, (foto 4.) kde zkusíte tlačit, aby ji položil také. Lehne-li si poprvé, hladíme koně a uklidňujeme a prozatím mu nebráníme, aby vstal. Budete-li jej nutit zůstat na zemi, aniž by byl na to připravený, riskujete, že se lehání začne bát. Každodenní férovou prací se tak postupně dostanete k tomu, že koník vydrží na zemi déle a déle a nechá vás, abyste na něj vleže i nasedli. (foto 5.)
Další "bezbolestný" způsob lehání je specielně pro koně, kteří se rádi válejí. Určitě víte, že koně k válení inspiruje hlavně to, když se zpotí, (foto 6.) nebo je namočíte. Proto vyberte vhodné, měkké místo a po práci na jízdárně nebo po vyjížďce, kdy je kůň ještě mokrý, zkuste následující postup. Dejte si koně na ohlávku a vodítko, aby mu bylo dobře a pohodlně (bez udidla). Dělejte s ním malé kroužky a přitom mu neustále tlakem za ušima snižujte hlavu tak, aby musel čichat k zemi, inspirujete jej tak k válení. Po chvíli, až to pochopí, měl by začít hrabat a důvěřuje-li vám, po chvíli si lehne. (foto 7.) Nevzdávejte to, když to nevyjde na poprvé a zkoušejte. Cvičte při každé příležitosti, kdy se zpotí a hlavně pečlivě vyberte povrch, aby se koník nezklamal tím, že ho to bude při lehnutí tlačit. Při nácviku doporučuji, je-li to možné, nepokládat koně v boxu, ale na otevřeném prostranství. Je to rozhodně bezpečnější, jak pro vás, tak pro koně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama